Jmenuji se Jana a valéry jsou odstíny barev. Ty však často vygumuje životní krize. Při společné procházce přírodou je můžeme zase najít!

Valeriana officinalis je nenápadná bylinka kozlík lékařský. Moc pěkně nevoní, ale je vyhlášená svou schopností přispět k uklidnění. A když se člověk uklidní, může zase vnímat pestřejší valéry života. Svět přestane být černobílý a obzory zacloněné střílnou úzkosti a smutku se otevřou.

A to je přesně úkol krizové intervence, které jsem se šest let věnovala na lince důvěry RIAPSu a pak vlastně v případě potřeby u svých blízkých po celý život. Lidé kolem čtyřicítky si mě mohou pamatovat z poradny časopisu pro partnerské vztahy Ty & Já, v psaní článků pokračuji na webu Psychologie.cz.

Záměrně neinzeruji psychologickou pomoc, protože nejsem psycholožka, ale sociální pracovnice s výcvikem v krizové intervenci.

Během prožitých šesti desetiletí jsem se intenzivně věnovala sebepoznání i naslouchání druhým, takže mohu zaručit dostatečnou erudici, bezpečí terapeutického setkání, laskavý nesoudící přístup a naprostou mlčenlivost.

Nejlépe se mi pracuje s hypersenzitivními osobami, protože sama hypersenzitivní jsem.

Sejít se můžeme při společné procházce po některém z pražských parků.

Tento nevšední druh terapie, se kterým přišel Jan František Bím a po několika s ním absolvovanými poutěmi mi dal svolení vyjít z jeho praxe, už začínají používat i psychologové.

Samotný pohyb na čerstvém vzduchu je ozdravný a navíc příroda kolem často nabízí řadu inspirativních odpovědí a podporuje naši pozornost k přítomnému okamžiku a kouzlu synchronicit.